Taťána le Moigne, autorka původního konceptu hry Nešťourej se v nose!, vypráví o jejím vzniku:
Arsene je moc prima kluk. Narodil se v Paříži. Maminku má Češku a tatínka Francouze. První rok svého života strávil v Londýně, ale pak se maminka rozhodla, že doma je doma, vzala Arsena a tatínka a šupajdili tam, kde se mluví česky. Arsenovi byl zrovna rok a začínal si razit cestu do světa. Jeho maminka velice rychle přišla na to, že je nutné změnit taktiku. Namísto dosavadní laskavé a milující péče typu „udělám pro Tebe cokoliv a kdykoliv“ přišla neméně laskavá a milující, ale přísná a důsledná péče typu „udělám pro Tebe cokoliv a kdykoliv, ale je třeba si o to hezky říct a navíc poslechnout, když říkám NE!“.
“Umyl sis ruce? Jak to jíš? Nešťourej se v nose!”
A tak maminka, zvyklá z tvrdého světa mezinárodního businessu na cokoliv, zjistila, že tady platí úplně jiná pravidla. Do slovníku, který ještě nedávno obsahoval termíny jako business plán, budget, IT či forecast, se velice záhy na přední místa probojovala slůvka typu „řekni hezky prosím!“, „poděkoval jsi?“ , „NE“, „jak se říká?“, ale také „nesahej na to!“, „jak to jíš?“, “dej si ruku před pusu!“, „pozdravil jsi?“ , „umyl sis ruce?“, „spláchnul jsi?“, „kdo za Tebe bude zavírat ty dveře?“ nebo časté „nešťourej se v nose!“. To vše dnes a denně tisíckrát za rok a pořád dokola. K tomu si dávat pozor, abychom šli příkladem, že? Protože maminka rozhodně není „chodící etiketa“ a navíc žádný učený z nebe nespadl, ale všichni vědí, že nejlepší výchova je právě vlastním příkladem.
“Namísto direktivních pokynů jsem raději vymyslela hru,” vysvětluje Táňa le Moigne.
A jak tak maminka přemýšlela o všech těch příkazech a zákazech, vědoma si toho, že to zcela jistě není ta úplně nejlepší motivace pro klubajícího se človíčka, zabloudila tak v myšlenkách k panu Komenskému, který už dávno říkal něco o „škole hrou“. Začala se tedy pídit po nějaké hře pro předškoláky, která by spojila příjemné s užitečným a nabídla rodičům a jejich dětem příjemnější alternativu k těmto direktivním výchovným metodám.
"A tak se zrodil nápad, jehož výsledek teď držíte v ruce - první hra 4bambini s názvem Nešťourej se v nose!. Byla to krásná práce a nikdy by se tak nestalo bez řady lidí, kteří mi zcela nezištně a ochotně věnovali svůj čas, své myšlenky, podělili se se mnou o své nápady a zkušenosti či mi pomohli dostat hru k těm, kterým byla od začátku určena – k malým dětem. Touto poutí až k Vám mne doprovázeli Vassili le Moigne, můj manžel a skvělý táta, a Arsene le Moigne, náš syn, jemuž jsem tuto hru věnovala. Oba byli po celou dobu výtečnou inspirací a rovněž důvodem, proč tato hra skutečně spatřila světlo světa," doplňuje Táňa.
EDIT: v roce 2017 vyšla nová generace této dnes již ikonické hry, obsahující aktualizovaná témata:
